Hrubky a překlepy
Nedávno jsem dostala hříšnej nápad a snažila jsem se opravit svůj vlastní text. Asi tušíte, jak to dopadlo.
Hledat překlepy ve vlastním textu je naprostá šílenost! Určitě to taky znáte. Konečně jste to dopsali. Čučíte do toho textu snad věčnost, všechny hrubky a překlepy jste už vychytali... že jo? Určitě jo. Už tam prostě nic není. Za pár dní ale stojíte s textem v ruce, plácáte se do čela a ostatní čtenáři s vámi. Jak jste mohli přehlídnout takovou do očí bijící prkotinu?
No. Tak něco podobného se mi stalo. To jsem vážně tak hloupá? A víte co? Nejsem. A vy taky ne.
Na Univerzitě v Sheffieldu působí jistý psycholog Tom Stafford, který se korekcí vlastních hrubek a překlepů věnuje. Podle něj se při čtení soustředíme spíše na celkový význam sdělení než na jednotlivá písmena a slova. Což je vlastně super, protože díky tomu je pro nás čtení jednodušší a mnohdy rychlejší. Ale má to jeden háček. Když pročítáme vlastní text, tak už moc dobře víme, co tím chtěl autor říct. A protože už vlastně víme, co od textu čekat, tak je pro nás mnohem jednodušší přehlídnout ty překlepy. Náš mozek se vlastně nespoléhá na to, co vidí naše oči, ale na to, co očekává, že v textu bude. Takže tak no.
A jestli se ptáte, co s tím, tak to nám pan Stafford taky poradil. Prý nám může pomoct, když text změníme tak, aby pro náš mozek působil neznámě. Pomoct může třeba změna stylu písma nebo pozadí textu. Dokonce může pomoct i to, že text vytiskneme a opravíme rukou. Obalamutíme tak mozek, aby si myslel, že pojímá novou informaci, a bude se víc soustředit.
Anebo prostě požádejte někoho, aby po vás text zkontroloval. Třeba korektora.